Regenerace- aneb co je to sval ?

Svaly, co to vlastně je? Svaly jsou tkáně s elastickými vlastnostmi, schopné po dodání vzrušivého podnětu kontrahovat a následně relaxovat. Přeměňují tak chemickou energii v kinetickou, a proto zajišťují pohyb jak uvnitř organismu, tak i pohyb celého organismu. Svaly patří k pohybové soustavě a dělíme je do několika tříd – svalstvo příčně pruhované, hladká svalovina, svalovina srdce myokard. Všechny tyto soustavy obsahují kontrakceschopné bílkoviny.


Fyziologie svalu a svalová kontrakce
 Abychom lépe porozuměli, proč je regenerace pro tělo důležitá, pojďme si trochu přiblížit stavbu a fyziologii svalu a říct si, co zahrnuje svalovou práci.


Stavba svalu a svalová kontrakce
 Pokud se podíváme na sval v mikroskopu, zjistíme, že se skládá z několika stovek svalových vláken. Tyto mnohojaderné útvary jsou vlastně jakousi "protáhlou" svalovou buňkou, tedy místem, kde se odehrávají ty nejdůležitější mechanismy zajišťující pohyb. Základními komponentami svalových buněk jsou aktin a myozin. Tyto chemické látky si lze představit jako dlouhá vlákna, která se k sobě při zahájení pohybu připoutají a zasunou se do sebe. Tím dochází ke zkrácení svalu, čili ke svalové kontrakci.
 Impulsem pro tento děj je vzruch přicházející nervovými vlákny z míchy nebo z vyšších úrovní nervového systému. Dochází tak k realizaci pohybu, který chcete učinit. Nervový podnět vyvolá ve svalu změnu napětí buněčné membrány, čímž se do svalového vlákna dostane z krve velké množství vápníku. Tento chemický prvek tedy není v těle důležitý, jak se mnozí domnívají, jen pro stavbu a remodelaci kostí, ale také pro svalovou činnost, kde společně s ATP (adenosintrifosfát) působí na navázání již zmíněného myozinu na aktin.
 Důležitost ATP ve svalu dokumentuje velké množství volně dostupných přípravků vyskytujících se na našem trhu a sloužících jako zdroj energie. V různých sportovních prodejnách se lze setkat také s přípravky, které obsahují celé spektrum aminokyselin. Pozorného čtenáře jistě hned napadne, k jakému účelu tyto preparáty slouží. Ano, je to k nárůstu svalové hmoty. Bílkoviny aktin a myozin, tedy základní svalové komponenty, jsou totiž složeny z několika stovek aminokyselin.
 Již bylo naznačeno, že pro sval je jako zdroj energie důležitá látka ATP, ovšem ta se ve svalu nevytvoří sama od sebe. Na jejím vzniku se podílí zejména štěpení glukózy a ve druhé linii také štěpení mastných kyselin, tedy tuků. Podle toho, jakou látku sval pro štěpení přednostně využívá, můžeme svaly rozdělit na dva druhy.

Typy svalů
 První skupinu nazýváme červené svaly (které reprezentuje například svalstvo zádové). Tyto svaly zajišťují pomalé, ale dlouhodobé pohyby vytrvalostního charakteru, k čemuž je uzpůsobena také jejich stavba. Svalová vlákna obsahují velké množství mitochondrií, tedy jakýchsi buněčných továren na energii, velké množství myoglobinu a jako hlavní energetický zdroj využívají mastné kyseliny. Tuky jsou totiž štěpeny mnohem pomaleji než cukry, ovšem jejich energetický výtěžek je mnohonásobně vyšší. Z toho vyplývá funkce červených svalů, tedy pomalý, ale dlouhodobý pohyb. 
 Druhým typem jsou svaly bílé, které se kromě světlejší barvy liší tím, že pro svou činnost získávají energii z glukózy. Příkladem mohou být některé svaly ruky, tedy svaly zajišťující velmi jemné pohyby. Sprinter na stometrové trati tak spálí velké množství glukózy, ovšem jeho atletický kolega maratónec využívá energii získanou rozkladem mastných kyselin. Dlouhodobá svalová zátěž je tak ideálním prostředkem pro hubnutí, čehož využívají trenéři a majitelé fitness center při přípravě svých cvičení.

Pálení svalů
 Sportovci se v řadě případů tréninku setkávají s nepříjemným pocitem pálení svalů. Tato skutečnost vychází z toho, že sval není schopen pracovat nepřetržitě dlouhý časový úsek a brzy se unaví. Hlavní příčinou nepříjemné svalové bolesti je, že jako odpadní produkt štěpení glukózy vzniká tzv. laktát, metabolit kyseliny mléčné. Lidské tělo je ovšem věc velmi důmyslná, proto se laktát v játrech znovu přemění na glukózu, která se opět dostane krevním oběhem do svalu, celý cyklus tak může pokračovat.
 Po sportovním výkonu je s pálením svalů často spojen také pocit dechové nedostatečnosti, lidově řečeno: "člověk nemůže popadnout dech". Ke svalové práci je totiž zapotřebí, jako ostatně pro jakoukoli činnost v těle, přísunu kyslíku. V tomto článku již byla uvedena jedna cesta získávání ATP (glukóza, mastné kyseliny), ovšem kyslík produkuje energie suverénně nejvíce. Sval je naprogramován tak, že po každé své činnosti, na kterou spotřebuje určité množství ATP, se toto množství musí opět doplnit do původního stavu. Proto se zrychlená dechová frekvence objevuje nejen během cvičení, ale i po jeho skončení. Tomuto jevu se říká kyslíkový dluh. Jde o nedostatečné zásobení pracujících svalů kyslíkem, protože intenzita sportovní aktivity je vyšší, než je dýchací a krevní oběh schopen v danou chvíli pokrýt. Za tohoto stavu se tvoří více laktátu, než je organismus schopen přeměnit, a hromadí se ve svalech. Dochází k jejich zakyselení, pocitu bolesti a snížení výkonu. Čím déle pracuje organismus v tomto režimu, tím více jsou svaly laktátem poškozovány a tím více později bolí a jejich regenerace vyžaduje delší čas.
 Modely získávání energie z tuků a cukrů probíhají v těle vždy souběžně, ale jejich způsob využití je individuální. Aby se zakyselení minimalizovalo, je vhodné se před každým sportovním výkonem řádně zahřát po dobu asi deseti minut. Za tuto dobu by se mělo plně aktivovat využití energie z tuků, takže k přeměně energie z cukrů a tím i vyplavování laktátu bude docházet výrazně méně.